Dnešním příspěvkem se pokusíme přispět k bližšímu pochopení zdánlivě samozřejmého pojmu letiště a popsat některé aspekty existence provozního povolení, zejména pak souhlas vlastníka letištního pozemku s provozem letiště. Je vymezení pojmu uvedené v zákoně bezproblémové nebo je dotvářeno judikaturou? Jaký je vztah letiště a provozního povolení, jsou vzájemně podmíněné nebo mohou existovat samostatně oba či jeden z institutů?
Zákonné vymezení letiště je obsaženo v § 2 odst. 7) zákona č. 49/1997 Sb. o civilním letectví (dále jen „zákon“), kdy „Letištěm je územně vymezená a vhodným způsobem upravená plocha včetně souboru leteckých staveb a zařízení letiště, trvale určená ke vzletům a přistávání letadel a k pohybům letadel s tím souvisejícím“.
Zákon v souvislosti s letištěm dále hovoří o řadě dalších právních pojmů, např. o evidenci letišť, vlastníku letiště, povolení provozování letišť a zániku tohoto povolení. Ze zákona ale není přímo zřejmé, jaký mají tyto zákonné pojmy mezi sebou vztah.
Tedy za prvé, ze zákona není přímo zřejmé, jak letiště vzniká. Co je tedy územním vymezením, je to jen reálně vytyčení plochy letiště v terénu?
Na to nám dává odpověď judikatura, a to např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.01.2019, sp. zn. 22 Cdo 2090/2018, podle kterého:
- Letiště vzniká územním vymezením a trvalým určením vhodně upravené plochy ke vzletům a přistávání letadel, přičemž tím je nutno rozumět vymezení letiště v územně plánovací dokumentaci a vydání územního rozhodnutí o využití území podle § 80 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).
- Letiště tedy nevzniká ani zapsáním letiště do evidence letišť, ani povolením jeho provozování, a naopak v důsledku neexistence těchto skutečností bez dalšího nezaniká. Letiště vzniká na základě územního vymezení v územně plánovací dokumentaci a potažmo v rozhodnutí o změně využití území. V případě, že byly tyto náležitosti splněny, nemůže ani Úřad pro civilní letectví ani Ministerstvo dopravy autoritativně rozhodnout o zrušení letiště ve smyslu zákona o civilním letectví. Právním názorem správních orgánů na existenci letiště není soud vázán.
Za druhé evidence letišť vedená podle § 25a zákona nemá žádný konstitutivní význam, kdy zápis do evidence letišť má význam pouze deklaratorní. Význam ale má pro řízení u Úřadu pro civilní letectví o vydání provozního povolení letiště. To, zda letiště existuje, je podmíněno jeho vymezením v územním plánu.
Za třetí provozování letiště je soubor činností definovaný v § 25 a násl. zákona. Letiště pak lze provozovat jen na základě povolení provozování letiště, a toto povolení může zaniknout pouze na základě pravidel stanovených v § 34 zákona, které vydává ve správním řízení Úřad pro civilní letectví. Definici povahy provozního povolení podal Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 11.12.2014, č.j. 10 As 57/2014 – 81, kdy dovodil tyto závěry:
- Na vznik práva provozovat letiště navazuje velké množství souvisejících veřejnoprávních vztahů, jejichž případné neuvážlivé změny by znamenaly často nevratné a přinejmenším nákladné následky.
- Odpovídajícím způsobem je proto upraveno řízení o zániku povolení provozovat letiště, které má být zahájeno pouze ze závažných důvodů, jejichž splnění ověří žalovaný, s výjimkou případu, kdy o zrušení povolení k provozování letiště požádá sám provozovatel.
- Tato úprava hájí právní jistotu složitě vzniklých vztahů, u nichž je veřejný zájem na jejich stabilitě.
- Veřejný zájem na zachování provozování již vzniklých letišť lze vypozorovat v řadě ustanovení zákona o civilním letectví (§ 25b, odst. 1, 2 a 3, § 30a zákona). Z těchto i dalších ustanovení zákona o civilním letectví tedy lze vyvodit ucelený legitimní záměr zákonodárce zachovat provozování letišť ve veřejném zájmu.
- Tento veřejný zájem však musí být vždy poměřen s dalšími právy a zájmy, které se mohou v určité situaci ocitnout ve vzájemném rozporu – v projednávané věci s vlastnickým právem vlastníků pozemků, na nichž je letiště provozováno.
- Zákon předpokládá, že bez souhlasu vlastníka takového pozemku nemůže povolení k provozování letiště vzniknout [§ 30 odst. 2) písm. c) zákona o civilním letectví]. Tento souhlas však do budoucna zavazuje i případné další vlastníky pozemku takto vymezené užívání pozemku za stanovených podmínek strpět. Je logické, že zákon se brání důsledku zrušení povolení k provozování letiště při každém převodu vlastnictví letištního pozemku a případném nesouhlasu nového majitele s tímto užíváním. Tato úprava je opřena o premisu, že převod pozemků je soukromoprávní úkon učiněný na základě svobodné vůle, nový nabyvatel pozemku tedy ví (případně při vynaložení obvyklého úsilí může vědět) o jeho využití a je pouze na jeho rozhodnutí, zda jej za těchto podmínek chce vlastnit (viz Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. prosince 2014, sp. zn. 10 As 57/2014).
Za čtvrté – odvolání souhlasu vlastníka pozemku s provozem letiště
Platí pak, že pokud letiště vznikne a jeho provozovatel získá od majitelů letištních pozemků souhlas s provozování letiště, a na tomto základě je Úřadem pro civilní letectví vydáno povolení provozování letiště, vlastník letištního pozemku (ani jeho právní nástupce) nemůže odvoláním souhlasu s užitím pozemků dosáhnout zrušení provozního povolení. Tedy, pokud vlastník letištního pozemku (nebo jeho právní nástupce) souhlas s užitím pozemku odvolá poté, co bylo na jeho základě vydáno tzv. provozní povolení, nemá to žádné právní následky na existenci provozního povolení.
V našem dalším příspěvku se budeme věnovat důležitému aspektu věcného břemene, a to peněžité náhradě za zřízení věcného břemene.
