Jak jsme si řekli v minulých příspěvcích, podle zákona probíhá zřízení věcné břemene provozování letiště takto:
- věcné břemeno zřizuje soud;
- podkladem rozhodnutí soudu je žaloba;
- provozovateli se letiště právo k letištnímu pozemku nepodařilo získat dohodou;
- letiště musí existovat ke dni 31. prosince 2009,
- věcné břemeno zatíží ty pozemky, na kterých se nachází letiště, nebo jeho část,
- žalovaní jsou vlastníci předmětných pozemků
- musí převažovat veřejný zájem na zřízení břemene nad zachováním dosavadních práv vlastníka letištního pozemku
O veřejném zájmu jsme si říkali také již minule. Pokud je letiště součástí integrovaného záchranného systému, je záložním letištěm, či dále má význam jako zelená travnatá plocha, či jiný význam pro ochranu přírody, měl by provozovatel veřejný zájem u soudu prokázat.
Dále ale bude prokazovat, že tento veřejný zájem převažuje nad zachováním dosavadních práv vlastníka letištního pozemku.
Práva vlastníka lze strukturovat tak, že zahrnuje právo (i) s pozemky disponovat, (ii) právo pozemky užívat a (iii) právo požívat jejich plody a užitky.
- Právo disponovat
Dle judikatury (viz. R 43/1996 platí, že „Pouze práva věc držet, užívat a požívat plody či užitky mohou být vykonávána anebo částečně vykonávána jinou osobou než vlastníkem“). Zřízením požadovaného věcného břemene není právo vlastníka disponovat s letištními pozemky nijak zásadně omezeno, a pokud je, pak mj. jen tak, že vlastník pozemku již nemůže zřídit k pozemkům další konkurující věcné břemeno.
- Právo pozemky užívat
Zřízením věcného břemene je užívací právo omezeno, kdy vlastník může pozemek užívat jen způsobem, který není v kolizi s provozem letiště. Dosavadní práva vlastníka pozemku mohou být již omezena i bez zřízení věcného břemene. Obvykle např. takto:
- Územním plánem obce, stanovenými limity využití, kdy např. plocha letiště bývá trvale nezastavitelné území nebo území se zvláštním režimem ochrany (např. dle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, dle nařízení vlády č. 318/2013 Sb. atd.)
- Pokud je k letištnímu pozemku stanovený zvláštní druh ochrany (např. formou významného krajinného prvku, přírodní památky, Evropsky významné lokality, aj.) plynou omezení vlastníka již z veřejného práva. Toto omezení bývá často se stanovenými povinnostmi vlastníka pozemku (např. nerozorat, neoplotit, udržovat jako zatravněné – nízkostébelnaté, neaplikovat pesticidy atd). Pokud jsou letištní pozemky takto dotčeny veřejný právem, pak zřízení věcného břemene provozování letiště jen doplní již existující omezení užívacích práv (dosavadní /omezená/ práva vlastníka), ale nezaloží omezení samo.
- Právo požívat plody z pozemků
Existence letiště je dána jeho zakotvením v územním plánu dané obce; zpravidla bývá součástí limitů využití území zákaz měnit funkční uspořádání letiště. Pak by travnatá vzletová a přistávací dráha měla zůstat travnatá.
Pokud je dále letiště předmětem ochrany podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, či nařízení vlády č. 318/2013 Sb., existuje omezení vlastníka z veřejného práva.
U pozemku (travnatého) je plodem a užitkem výnos „úrody“, tedy travní hmota. Je evidentní, že každý provozovatel umožní vlastníku pozemku sklizení travní hmoty v agrotechnických lhůtách. Dalším užitkem může být nájemné. S ohledem na to, že věcné břemeno se zřizuje za náhradu ve výši obvyklého nájemného, pak na tomto svém právu nebude vlastník nijak omezený a jeho dosavadní práva zůstanou nedotčena.
Tedy ani právo požívat plody a užitky pozemků žalovaného nebude provozováním letiště ani věcným břemenem nijak dotčeno.
Provozovatelům letišť při žalobách podle § 30a zákona č. 49/1997 Sb. doporučuji dobrou přípravu. Nicméně zákonná úprava je pro existující letiště konstruována tak, že by soudy měly věcné břemeno při splnění určených podmínek a řádném vedení žaloby zřizovat. Z judikatury lze odkázat např. na tato rozhodnutí – Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4079/2016, Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.03.2016, sp. zn. 22 Cdo 925/2016, Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 29.06.2018, sp. zn. 47 C 114/2012-425.
