Evropská komise dne 8. května 2026 zveřejnila návrh pokynů k provádění povinností transparentnosti pro některé systémy umělé inteligence podle článku 50 Aktu o umělé inteligenci (AI Akt). Současně zahájila cílenou veřejnou konzultaci, která potrvá do 3. června 2026. Přestože návrh pokynů není právně závazný, představuje první komplexní interpretační dokument Komise k celé oblasti transparentnostních povinností podle článku 50 AI Aktu a významně naznačuje, jakým směrem se bude ubírat budoucí dohled i vymáhání těchto pravidel.
Pokyny vznikaly paralelně s připravovaným Kodexem správné praxe pro transparentnost obsahu generovaného umělou inteligencí, jehož druhý návrh byl zveřejněn již v březnu letošního roku. Zatímco kodex se zaměřuje především na technické aspekty označování AI generovaného obsahu a deepfake materiálů, návrh pokynů pokrývá celý rozsah článku 50 AI Aktu, tedy nejen pravidla pro označování syntetického obsahu, ale také povinnosti týkající se chatbotů, virtuálních asistentů, systémů rozpoznávání emocí či biometrické kategorizace.
Transparentnost jako základ
Článek 50 AI Aktu vychází z principu, že osoby musí být schopny rozpoznat, kdy komunikují se systémem umělé inteligence nebo kdy jsou vystaveny syntetickému obsahu vytvořenému či upravenému pomocí AI. Evropská komise v návrhu pokynů zdůrazňuje, že cílem těchto pravidel je ochrana důvěry v informační prostředí, prevence manipulace a omezení rizik spojených s dezinformacemi, podvodným jednáním či zneužitím deepfake technologií.
Komise zároveň podrobně rozlišuje odpovědnost jednotlivých aktérů v AI hodnotovém řetězci. Poskytovatelé systémů AI nesou odpovědnost zejména za technické nastavení systémů, tedy například za to, aby interaktivní systémy AI informovaly uživatele o své umělé povaze nebo aby syntetický obsah obsahoval strojově čitelné označení. Naproti tomu provozovatelé či uživatelé systémů nesou odpovědnost za označování deepfake obsahu nebo za informování osob vystavených systémům rozpoznávání emocí a biometrické kategorizace.
Za významné lze považovat i vyjasnění postavení online platforem. Komise uvádí, že subjekty, jejichž role spočívá pouze v šíření či přenosu AI generovaného obsahu vytvořeného třetími osobami, zpravidla nebudou považovány za zavádějící subjekt ve smyslu AI Aktu, protože nad samotným systémem nevykonávají kontrolu. Současně však Komise doporučuje, aby platformy zachovávaly označení a metadata připojená k obsahu již v předchozích fázích distribuce a přijímaly vhodná opatření k informování uživatelů o umělém původu obsahu.
Chatboti a virtuální asistenti
Významnou část návrhu pokynů tvoří výklad čl. 50 odst. 1 AI Aktu, který ukládá poskytovatelům interaktivních AI systémů povinnost informovat fyzické osoby o tom, že komunikují s umělou inteligencí. Komise potvrzuje, že tato povinnost dopadá na široké spektrum systémů, včetně chatbotů, hlasových asistentů, AI avatarů, AI společníků nebo agentních AI systémů1 schopných autonomní interakce s lidmi. Povinnost se přitom vztahuje i na situace, kdy AI agent komunikuje s jinými osobami jménem uživatele. Pokud poskytovatel nemůže spolehlivě určit, zda bude AI agent komunikovat s člověkem, měl by být systém nastaven tak, aby svou „AI povahu“ oznamoval vždy, když taková interakce může nastat.
Pokyny současně rozpracovávají výjimku pro případy, kdy je zjevné, že osoba komunikuje s AI systémem. Komise zde přebírá koncept „průměrného spotřebitele“ známý z evropského spotřebitelského práva a zdůrazňuje, že posouzení musí vycházet z kontextu, cílové skupiny i digitální gramotnosti uživatelů. Za příklady situací, kdy může být AI povaha interakce zřejmá, označuje například AI asistenty pro profesionální vývojáře nebo AI postavy ve videohrách. Naopak u realistických AI avatarů, robotických domácích mazlíčků či chatbotů integrovaných do zákaznické podpory nemusí být podle Komise AI charakter komunikace pro uživatele dostatečně zřejmý.
Komise zároveň detailně popisuje vhodné formy oznámení. Informace musí být jasná, srozumitelná a snadno rozpoznatelná. Za vhodné považuje zejména kombinaci textových, vizuálních a zvukových prvků, například úvodní upozornění v chatbotu, trvalé vizuální označení rozhraní nebo hlasové oznámení na začátku hovoru. Naopak za nedostatečné považuje skrytí informace pouze do obchodních podmínek, dokumentace či metadata neviditelná pro uživatele.
Označování AI generovaného obsahu a technické požadavky
Další zásadní část pokynů se týká čl. 50 odst. 2 AI Aktu, tedy povinnosti poskytovatelů systémů generujících nebo upravujících syntetický obsah zajistit jeho strojově čitelné označení a detekovatelnost.
Komise potvrzuje, že tato povinnost dopadá nejen na klasické generativní modely vytvářející text, obraz, video nebo zvuk, ale také na systémy upravující existující obsah. Zároveň zdůrazňuje, že současný technologický stav neumožňuje využití jediné techniky, která by současně splňovala požadavky na efektivitu, interoperabilitu, robustnost a spolehlivost. Poskytovatelé proto budou muset využívat kombinaci různých technologií, například vodoznaků, metadat, kryptografických metod nebo fingerprintingu2.
Pokyny rovněž vyjasňují pojem „technicky proveditelné“. Komise zdůrazňuje, že jde o objektivní kritérium nezávislé na ekonomických možnostech konkrétního poskytovatele. Jinými slovy, menší společnosti se nebudou moci bránit tím, že implementace požadovaných technologií je pro ně příliš nákladná.
Současně však návrh připouští určité omezené výjimky. Například systémy fungující v uzavřeném průmyslovém prostředí nebo čistě interní technické AI aplikace používané jen omezeným okruhem profesionálů nemusí v některých případech podléhat plnému režimu označování. Výjimka se může týkat také pomíjivého obsahu generovaného v reálném čase ve videohrách, pokud si uživatelé uvědomují jeho AI původ a obsah není dále uchováván či šířen.
Velmi praktická je část věnovaná rozlišení mezi „standardní editací“ a podstatnou úpravou obsahu. Za standardní editaci Komise považuje například opravu gramatiky, odstranění šumu, drobné barevné korekce nebo stabilizaci videa. Naproti tomu překlady, shrnutí textu, odstranění objektů z obrazu, změny vzhledu osob nebo převod černobílého obrazu do barevné podoby pomocí AI již představují podstatnou změnu vyžadující označení podle čl. 50 odst. 2 AI Aktu.
Deepfakes a informační povinnost
Významnou pozornost Komise věnuje problematice deepfake3 obsahu podle čl. 50 odst. 4 AI Aktu. Pokyny potvrzují, že pro posouzení, zda jde o deepfake, není rozhodující úmysl tvůrce někoho oklamat. Rozhodující je, zda obsah může působit autenticky či pravdivě na určitou část veřejnosti, zejména na zranitelné skupiny s nižší digitální gramotností.
Komise současně zdůrazňuje, že deepfake nemusí napodobovat skutečně existující osobu. Postačí, pokud obsah připomíná někoho nebo něco, co by mohlo v realitě existovat. Výklad je tedy velmi široký a může zahrnovat i syntetické postavy či situace.
Zajímavý je také přístup ke kreativním a uměleckým dílům. AI generovaný obsah satirické, umělecké nebo fiktivní povahy sice podléhá mírnějším pravidlům, povinnost informovat o AI původu však nezaniká. Označení pouze může být provedeno způsobem, který nenarušuje samotné užití díla. Tato výjimka se ovšem nebude vztahovat na obsah primárně sloužící komerčním nebo informačním účelům, například reklamní deepfake videa celebrit.
Praktické dopady pro poskytovatele
Pokyny obsahují i důležitý signál ohledně budoucího vymáhání pravidel. Komise naznačuje, že subjekty, které se připojí ke Kodexu správné praxe, budou při dohledu posuzovány primárně podle souladu s tímto kodexem. Naopak společnosti stojící mimo kodex budou muset samostatně prokazovat, jakým způsobem požadavky čl. 50 AI Aktu splnily. V praxi tak vzniká významný motivační mechanismus pro dobrovolné přistoupení ke kodexu, přestože formálně závazný nebude.
Závěr
Povinnosti podle článku 50 AI Aktu začnou být použitelné již od 2. srpna 2026. Výjimku mohou představovat některé generativní systémy AI uvedené na trh ještě před tímto datem, u nichž se aktuálně diskutuje o možném přechodném období do prosince 2026.
Návrh pokynů proto představuje důležitý dokument pro všechny poskytovatele a provozovatele systémů AI působící na evropském trhu. Přestože nejde o právně závazný akt, lze očekávat, že právě tento výklad bude určovat praktickou podobu budoucího dohledu nad transparentností umělé inteligence v Evropské unii.
- Autonomní softwarové systémy, které využívají modely umělé inteligence k dosahování cílů, uvažování, plánování a provádění složitých, vícestupňových úkolů s minimálním lidským dohledem. ↩︎
- Proces identifikace, mapování a profilování IT systémů, zařízení nebo softwaru prostřednictvím analýzy jejich jedinečných charakteristik. ↩︎
- Syntetický obsah (videa, zvukové záznamy nebo obrázky) vytvořený pomocí pokročilé umělé inteligence. ↩︎